LÁZNĚ BÍLINA
Rekonstrukce a dostavba lázní. Revitalizace lázeňského areálu.
Rekonstrukce a dostavba lázní. Revitalizace lázeňského areálu.
Jsme na prahu nového tisíciletí, a o areál patřící městu nikdo nejeví zájem. Je potřeba se na areál podívat pohledem současného uživatele. Kapacita ubytování není dostatečná. Standarty lázeňského zařízení a prostor nevyhovují. Ambicí města je skutečně poskytovat lázeňskou péči.
Důležitým kritériem bylo zachování staré budovy jako osové dominanty. Tento požadavek se podařil vyplnit, díky zapuštění většiny nového objemu do svahu – horizont pohledu nebyl porušen. Nový objem srůstá s piedestalem staré budovy, terasa pokračuje terasou novou. Piedestal přechází do sloupový, kterému kontruje čistá podlouhlá krychle. Ubytování poskytuje pokoje různých velikostních kategorií, uzpůsobené dlouhodobému pobytu.
Ze staré budovy se stalo luxusní bydlení “na zámku” s jídelnou v původním neo-renesančním sále a společenskými místnostmi. Nová budova poskytuje bydlení v moderním duchu s velkými obytnými terasami a lázeňským zařízením v suterénu. V rámci lázeňského programu byli nově zařazeny vanové koupele v masážních vanách, estetická medicína, sauna, venkovní a vnitřní bazény. Samozřejmostí jsou koupele v minerální vodě, vnitřní vyplach minerální vodou a pitné kůry, pro které byla nově navržena kolonáda s odpočinkovou grotou. V rámci rekonvalescence, je možné si zapůjčit bicykl a vyrazit do parku. Rehabilitace pohybového ústrojí je možná také v bazénu nebo tělocvičně.
Bílina byla vedle Teplic výkladní skříní lázeňství. Svou oblibu si vysloužila díky Bílinské kyselce – minerální voda s léčebnými účinky. Roku 1712 nechala kněžna Leonora z Lobkowicz prameny Bílinské kyselky vyčistit a vznikly tak první malé lázně. Rodině Lobkowiczů patřily lázně až do znárodnění po 2. světové válce.
V letech 1810 – 1813 zavítal do lázní Johann Wolfgang Goethe. Zabýval se zde geologickými studiemi. Goethe obdivoval mohutný znělcový masiv – vrch Bořeň, který je krajinnou dominantou. Při jedné z návštěv Bíliny ho dokonce zachytil v kresbě. V roce 1812 navštívil lázně Ludwig van Beethoven. Ve čtyřicátých letech zde pobýval také Karel Havlíček Borovský.
Roku 1855 byl v okolí lázeňského domu zbudován rozsáhlý lázeňský park v anglickém stylu, vyrostl také pavilon Inhalatoria, kolonáda a další drobné stavby.
Hlavní lázeňská budova, v duchu toskánské vily zasazená do prostředí českého lesa není abstraktním připodobněním. Z dobových fotografií můžeme vyčíst, že si Lobkowiczové Itálii opravdu přivezli do Čech – banánovníky, agáve nebo stříhané stromky v květináčích. Na zimu byli tyto rostliny původem z jihu odváženy na Bílinský zámek, kde byly uchovávány až do jara. To je slavná a krásná minulost tohoto místa.
Při znárodnění v padesátých letech byla vzpomínka na tyto časy smazána. Arboretum bylo osazeno rychlerostoucími stromy, zahradní kultura začala upadat a v průběhu času byla původní podoba domu devastována necitlivými zásahy. Lázně byly uzavřeny v roce 1996.
foto: Czech Film Commission
